-
1 improbātiō (inpr-)
improbātiō (inpr-) ōnis, f [improbo], disapproval, blame: ista omnis: hominis. -
2 improbatio
imprŏbātĭo ( inpr-), ōnis, f. [improbo], disapprobation, blame (very rare):haec et ad improbationem et approbationem testium pertinebunt,
Auct. Her. 2, 6, 9; Cic. Verr. 2, 3, 74, § 172:accusatoris erit, improbatione hominis uti,
id. Inv. 2, 10, 32. -
3 inprobatio
imprŏbātĭo ( inpr-), ōnis, f. [improbo], disapprobation, blame (very rare):haec et ad improbationem et approbationem testium pertinebunt,
Auct. Her. 2, 6, 9; Cic. Verr. 2, 3, 74, § 172:accusatoris erit, improbatione hominis uti,
id. Inv. 2, 10, 32.
Перевод: с латинского на английский
с английского на латинский- С английского на:
- Латинский
- С латинского на:
- Английский